Dny se krátí, blíží se skutečný příchod zimy a s ní i nejkratší den v roce, tedy zimní slunovrat. Chladné večery zvyšují chuť zabalit se do deky a při voňavém čaji číst "děťátka" strašidelné pohádky o duších, jezinkách, čaroděj či jiných nadpřirozených bytostech.
Dosud v současnosti se nad hrůzostrašnými příběhy pousmějeme, naši předkové je brali naprosto vážně. Věřili, že vedle pozemském světě existuje i ten nadpozemský, nehmotný, pouhým okem neviditelný. Zvláště v předvánočním období platí, že cizí, nepoznané říše otevírají své brány a do světa lidí přicházejí duchovní entity. Prababičky nazývali toto období stridžími dny. Vykonával magické rituály, kterými vyháněli nepřející bytosti z domácností či statků a zároveň vytvářely jakýsi "ochranný štít", který měl během nadcházejícího roku uhlídat rodiny před zlem a temnotou. Nejsilnějšími obrannými pomůckami proti Bosorka byly kříže, česnek a svěcená voda. Vedle ochranných mystických úkonech patřilo "predslnovratové" období i kouzlení, milostné magii a věštění.
Všechno to "odstartovalo" už 25. listopadu na Kateřinu. Naši předkové jedli hodně česneku, aby jejich démonické síly zdaleka obcházeli. Česnekem zároveň vytvářely kříže na dveřích a branách. Důvod? Ochrana před zlověstnými čarodějnicemi, které by do domů mohly "přitáhnout" nezdar, smutek, chudobu, hádky, či dokonce smrt. "Kateřinský" období však mělo i veselou stránku - konaly se tradiční zábavy, na kterých se mládenci oblékli do různých masek. Chodili od domu k domu, "vykrúcali" dívky a dávali jim slaninu, brambory nebo vejce. Zábavy trvaly do časného rána.
Strídža dny pokračovaly i na Ondřeje. Říkalo se, že sníh, který napadne během tohoto dne, se udrží dlouhé týdny. Chlapci se oblékli za žebráky, začernily si tváře sazemi a plašili dívky. Prý proto, aby byly odvážnější. Ženy Páral peří a povídali si hrůzostrašné příběhy. Fantazii se v tomto směru meze nekladly. Nevěsty čarovalo - oblíbená byla milostná magie. Pokud chtěli vědět, kdo se stane jejich vyvoleným, uvařili takzvané halušky lásky. Do každé z nich "zavařili" jméno vesnického junáka. Ta Haluška, která vyplula na povrch jako první, prozradila jméno jejich nastávajícího. Jedna Haluška zůstávala prázdná. Pokud při konkrétním dívce vyplula jako první, znamenalo to, že zůstane na "ocet", čili se nikdy nevydá. Kromě "Halušková magie" se praktikovalo i věštění z olova. Litím horkého materiálu do vody se vytvářely rozmanité obrazce, z nichž ženy vykládali osud. Pokud vznikl tvar pušky, pro dotyčnou děvku to znamenalo, že se vydá za vojáka. Hrábě předurčovaly manžela-řemeslníka, batoh zase žebráka. Olověná truhla signalizovala brzké úmrtí v rodině.
Dalším Strídža dnem byla Barbora. Nevěsty se oblékli do bílých oděvů, pomúčili si tváře as husy pery vymetaly nečisté síly z domácností. Na Horehroní chodili chlapci po domech "Ocel" - s kousky oceli vinšovali zdraví a vitalitu.
Magické síly "úřadovali" i na Mikuláše. Do pozemské říše přichází v tento den mohutný pán na saních a dětem dává do deštivými kozaček balíčky plné překvapení. Ratolesti, které během uplynulých měsíců poslouchali, objeví v botách sladkosti nebo ovoce. Ty zlobivé si najdou cibuli, uhlíky, či dokonce kameny.
Nejvýznamnějším ze stridžích dní byla Lucia. V minulosti se s ní spojovaly ochranné obyčeje a věštby. Nejvíce bosoriek se potulovalo po vesnicích právě v tento den. Říkalo se, že o půlnoci Muti pod mosty mléko. Pastýři jejich odháněli troubením a praskání bičů v katastru nebo na křížových cestách. Na dveře domů, stájí a hospodářských budov lidé kreslili svěcenou vodou kříže, jedli česnek a dávali ho dokonce spolu s chlebem i zvířatům. Po mši svaté měl muž utíkat rychle domů, aby ho zákeřné čarodějnice nedolapili. Při útěku za sebe házel mák, smíšeny obilí nebo jehly, které čarodějnice nemohli překročit a sbírání jim zabralo tolik času, že dotyčný stihl utéct.
V žilinském regionu se před čarodějnicemi chránily tak, že při útěku za sebe zahodili plachtu. Čarodějnice se o ni hašteřili, přičemž na prchajícího v té chvíli zapomněli. V tento kouzelný den dívky nezapomínali ani na milostnou magii. Na deset lístečků napsali jména chlapců, na jedenáctý slovní spojení "stará panna", no a na dvanáctý "smrt". Lístečky si uložili pod polštář a každý den jeden bez pozřeny spálili. Poslední, který zůstal, obsahoval věštbu. Starší ženy zase praktikovali "zdravotní magii". Pro každého člena rodiny dali do vody třešňovou větvičku. Ten, komu větev během Vánoc zkvetla, se dožije i následujících svátků.
Mystické úkony během pověstných stridžích dní se prováděly na vesnicích ještě v 30. letech 20. století. Část z nich však žije stále - zvláště milostná magie, kterou praktikují mnohé "vdavekchtivé" dívky. Při magických úkonech třeba být opatrný - říká se, že jakákoli magie škodí, ať už je bílá, nebo černá. Jejím úkolem je totiž zasahuje do přirozeného toku života - a to se často nevyplácí.
foto - yntirdah.sk
