Mnoho se už řeklo o místě, které se již (tradičně nebo ne) stává úžasným místem planety. Na tomto místě bez stopy mizí stovky a desítky letadel i lodí, nejvíce z nich za posledních 45 let. Na tomto místě za posledních 26 let zahynulo více než tisíc lidí. Při hledání těl se nepodařilo najít žádné tělo, žádné úlomky zmizelých lodí či letadel.
Takovými slovy začíná opisování Bermudského trojúhelníku, v článcích či dokonce knihách. Tyto věty citují hojně i ti co věří a i ti co nevěří v Bermudský trojúhelník, nacházející se Floridou, Kubou a Bermudami, jejíž hovoří také - abnormální zóna. Zóna skutečně existuje, ale zda je opravdu taková "krvelačná", jak se o ní hovoří v časopisech a novinách?
Anomální zóna nebo putování v Době
Přes tisíc mrtvých za čtvrtstoletí je opravdu hodně. Kdybychom si toto číslo porovnali s těmi, co zahynou na silnicích v každé zemi ročně, tak to ani moc není. I když toto srovnání s cestami není na místě, neboť přes Bermudský trojúhelník prochází ohromné množství leteckých i mořských cest a ne každá loď nebo letadlo zmizí v nenávratnu, pouze jejich malá část.
Všechno se vlastně začalo po druhé světové válce. Od roku 1945 do roku 1949 USA měli velmi silnou armádu, která měla ve svých rukou i atomové zbraně a tehdy se mohli cítit jako nejsilnější země na světě av té době neměli proti sobě rovného protivníka. Teologicky by se však dalo říci, že Pán Bůh poslal za toto vystavování se na Ameriku strach. Za ty čtyři roky od války totiž tato země pocítila hned několik šokových terapií a pocítili bezradnost před ještě silnějšími protivníky: Marťany, přistěhovalci z jiných světů, jednoduše před přízraky a navíc neviditelnými. V roce 1947 se poprvé objevilo UFO, začalo se období "Ufologie", které dalo základ i rovnoměrné vědě.
Ale jistý druh paniky vznikl ještě dříve. Pátého prosince 1945 byl obyčejným dnem pro americké vzdušné síly, které se zdržovaly na Floridě. V té době bylo ve službě mnoho pilotů, kteří měli za sebou bohatý letní výcvik, i proto docházelo k mimořádným událostem na obloze poskrovnu. Zkušeným velitelem, který nalétal více než 2 500 hodin byl poručík Charles K. Taylor a podobně se lze vyjádřit io ostatních pilotů jeho 19 letky. Mnozí z nich byli i starší jako velitel a i zkušenější. V ten den dostali obyčejnou roli, letět v přímém kurzu do prostoru severně od ostrova Bimini. Před obyčejným tréninkovým letem byli piloti veselí a žertovali mezi sebou, jen jeden z nich se necítil zdravotně v pořádku a proto zůstal doma. To mu zachránilo život .... Počasí bylo ideální a tak pět trojmístným bombardérů, jejichž volali Mstitelé letěli v přímém kurzu na východ. Na palubě měl každý / třeba si zapamatovat toto číslo / pohonné hmoty na 5,5 hodiny letu. Poté jako vystartovali z letiště jejich už nikdo nikdy neviděl a co se stalo s nimi umí jen sám Pán Bůh. Různých hypotéz jejich zmizení bylo opravdu hodně: všechny se však ukázaly nepravděpodobné, nebylo totiž nalezeno ani jedno letadlo, ani jedno tělo .. Až donedávna ... Ale nebudeme předbíhat události a vrátíme se k popisu sledů událostí tak, jak se staly.
O 14:10 hod. Letadla s 14 muži na palubách / mělo jich být 15 / vystartovali a po dosažení cíle kolem 15: 30-40 hod. místního času nabrali zpáteční kurz směrem na jihozápad. Po několika minutách, asi kolem 15,45 hod na velitelském stanovišti letiště ve Fort-Lauderdale dostali první strašnou správu- Máme havarijní situaci. Pravděpodobně se odchýlili od kurzu letu. - Nevidíme zem, nevidíme zem, opakování se nese éterem. Dispečer se jich zeptal na jejich koordináty. Odpověď téměř omráčila všech, které byly na velitelský stanovišti - Nedokážeme určit, nevíme kde se nacházíme, zřejmě jsme zabloudili. Jako kdyby do mikrofonu neříkal bývalý pilot, ale nějaký nováček, který neseděl v letadle a který nemá ani ponětí o navigaci nad mořem .. V této situaci velitelské stanoviště přijalo jediné možné doporučení: Držte kurz směrem na západ!
Dlouhé pobřeží Floridy lze spatřit i z letadla, prostě nelze jej přehlédnout. Ale v éteru se ozvalo něco neskutočné- My nevíme, kde je západ. Nic se nám nedaří, strašné ... nevíme určit směr, dokonce i moře vypadá jinak než předtím ... Ze země se snaží dát letce koordináty, ale atmosférické poruchy rozhovory ruší a zřejmě se k pilotům nedostali. Samotní dispečeři na velitelském stanovišti s problémy dešifrovali rozhovory mezi piloty a nevěřícně kroutili hlavami nad slovy - nevíme kde se nacházíme, možná 225 mil od letecké báze severovýchodně. Možná, že my ...
Kolem 16:45 přichází od velitele letky CH. Taylora neuvěřitelná zpráva: Nacházíme se nad Mexickým zálivem. Pozemní dispečer, který měl službu na chvilku ztratil řeč a začal si myslet, že piloti ztratili rozum, neboť toto místo bylo na protilehlé straně horizontu. O 17, OO hod bylo jasné, že piloti úplně ztratili nervy a pak z nich křičel: Čert to ber, pokud bychom letěli na západ, tak bychom se dostali domů. Pak se ozval hlas Taylora: Náš domov je na severovýchodě. Pak piloti spatřili nějaké ostrovy: Pod námi zem, hlásili, možná je to Kis ... pak už všechno ztichlo, pozemní služba marně čekala, že se ozve velitel Taylor a upřesní orientaci. Nastoupila tma. Letadla, které vylétly hledat 5 bombardérů se vrátili zpět, jen jeden z nich zmizel. O posledních slovech Taylora se dodnes vedou spory. Radioamatéři slyšeli jeho slova takto: Zdá se, že jsme ... klesáme do bílých vod ... úplně jsme zabloudili. Podle svědectví reportéra a spisovatele A. Forda v roce 1974, tedy po 29 letech, jeden z radioamatérů se s ním podělil s informací, že posledními slovy Taylora bylo - nechoďte za mnou .. Oni vypadají jako kdyby přišli z Měsíce. Podle autora tato fráze je spíše vymyšlená, neboť v té době se říkalo, nebo se používala v podobných situacích fráze "přišli z Marsu". I komise, která se zabývala touto mimořádnou situací, konstatovala ve své zprávě, že "ztratili se tak nenávratně, jako kdyby odletěli na Mars" Zřejmě by Taylor nikdy nepoužil spojení z Měsíce, protože o přistěhovalci tehdy mluvili jen fantasty.
Na chvilku se vzdálíme od "Mstitelé" Po tomto tajemném zmizení 5 bombardérů, začali jako "houby po dešti" objevovat nové historky se špatným koncem. Například japonská loď Raifuku-Maru, kolem které vznikly legendy a která se potopila jak se později ukázalo po srážce s jinou lodí. Podobných historek bylo více, ale ukázaly se docela prozaické a nebylo v nich nic "tajemné" Lze říci, že z těch senzačních zmizení, které se objevily v tisku jsou pravdivé pouze lo-l5 procent .. Ale i zde není důkazů, pokud nebereme do úvahy rozhovory zachycené na páskách, radarové informace, zda svědectví pátracích služeb.
Vraťme se však k 19-letce, protože to je opravdu klasika Bermudského trojúhelníku. Z přehrávání rozhovor s piloty je jasné jen jedno, ve vzduchu se setkali s něčím neobyčejným a strašným. Podobné setkání bylo jejich první a něco podobné neslyšeli ani od svých přátel. Jen tak se dá objasnit dezorientace zkušených pilotů a panika při obyčejném plnění úkolu. More mělo jinou podobu, zjevila se "bílá voda" ručičky přístrojů se "zbláznili" - takový výpočet událostí by nadhnal strachu KDE- komu, ale nemůže nahnat strachu zkušeným pilotům, kteří se dříve dostali do extrémních situaci nad mořem a vždy našli správný kurz. Navíc měli možnost vrátit sk břehům, stačilo, aby šli kurzům na západ av takovém případě by letadla neletěli kolem velkého ostrova. Na tomto místě jsme se dostali k základní příčině paniky. Letka bombardérů při zdravých smyslem a po doporučení velitelského stanoviště asi půl hodiny hledali souš na západě, pak další půlhodinu i na západ a i východě. Nenašli ji. To, že celý americký stát se propadl., To přece nemohla být pravda. Je však třeba říci, že zem nakonec ke konci letu i uviděli, jak to říkal Taylor a nabral kurz na severovýchod, ale pak pod vlivem svých kolegů se vrátil k původnímu kurzu.
Kde se to však vlastně letka nacházela? Na zemi zprávu o tom, že na nacházejí směrem Florida -Kees přijali jako výplod zpanikaření pilotů, mohla se však zmýlit i obsluha radarů, která neuměla rozlišit signály přicházející z jihozápadu, od signálů ze severovýchodu. Tento omyl lze stál pilotů život, protože marně hledali souš na západě a po vyčerpání paliva museli přistát na moři, přičemž jejich hledali pátrací skupiny na východě. V roce 1987 totiž na šelfových dně Mexického zálivu našli jeden z "Mstitelé" s rokem výroby - čtyřicátá léta. Není vyloučeno, že další čtyři se nacházejí nablízku.
Zůstává však nezodpovězená otázka - jak se mohli letadla proti všem zvyklostem přemístit 700 kilometrů na západ? Podobné případy se však v historii stali, když piloti letadel "přeskočili" letiště a ocitli se daleko za ním, nebo na zcela jiném místě. Tímto případem se říká "putování v Čase" Hlavně, když se létá v "bílé mlze" Jednou při Bermudském trojúhelníku zmizelo z radarů na Miami letadlo s cestujícími a když se objevilo po lo minutách, hodiny na palubě ukazovaly stejný čas, jako před zmizením . Ale nikdo z pasažérů nic nezpozoroval. Jakési "nebeskou anomálie", tak jako v případě "Mstitelé" však rozhází ručičky měřicích přístrojů na palubě, přerušují spojení se zemí, včetně radarů. K těmto "anomáliím" patří i velký Golfský proud, který v oblasti Bermud v Atlantském oceánu dokáže způsobit mořská vodní vichr s DIAMETRAL několik stovek kilometrů, přičemž opravdu lze vidět "bílé vody", "vodní kruhy" či obrovské "kola" Vichr způsobuje, že se mění Čas, mění se gravitace.
V epicentru vodního vichru je gravitace zvýšena, na jeho periferii snížena. Možná i v tom spočívají katastrofy mnoha lodí, nemluvě již o tom, že rádiové spojení se v takových případech zcela přerušuje. Je třeba říci, že experimenty s "putováním v Čase" již proběhly a přinesly neočekávané výsledky. Před pár lety americký týdeník "News" uveřejnil podrobnosti, které se staly s americkou ponorkou, která plavala v oblasti "trojúhelníku" v hloubce 70 metrů. Námořníci najednou slyšeli velký rachot a pocítili vibraci, která trvala asi minutu. Vzápětí na to bylo zjištěno, že posádka jako kdyby ostarela. Pak, když se jim podařilo vynořit se is pomocí satelitního spojení, posádka zjistila, že se nachází ... v Indickém oceánu, asi 300 mil od východního pobřeží Afriky.', což znamená, že asi lo tisíc kilometrů od Bermud! Námořnictvo USA však tyto věci ani nepotvrdilo, ani nevyvrátilo, tak jak to bývá v podobných případech anomálních situací.
Jaký výstup tedy lze udělat na tomto základě se zmizením 5 bombardéry? Podle všeho se ve vzduchu nad Bermudami letka setkala s nastacionárnou kočující anomální zónou, přestali pracovat přístroje a zkolabovalo rádiové spojení. Pak piloti v naprosté mlze a při rychlosti letadel zjistili, že se nacházejí v Mexickém zálivu, kde nakonec i poznali některé ostrovy.
Vraťme se však k letu 19. letky. Po půlhodině letu se dostávají do mlhy, přístroje přestávají pracovat, včetně hodin. Kolem 16,45 jsou letadla venku z nebezpečí a hlásí orientaci, vidět, že důvěřují kompasem. Podle pozemního personálu prošli 2,5 hodiny letu a paliva zůstalo ještě na tři hodiny o 17,22 Taylor říká pilotem, když vám zůstane 10 galonů / 38 litrů /, musíme přistát. Podle toho jim docházelo palivo, o 18,02 bylo v éteru počuť- každou minutu se můžu utopit. To znamená, že palivo docházelo letadlům mezi 17,45-18, O2 hod, ale mělo jim stačit do 19, 4O hod a pokud počítáme havarijní zásobu, tak do 19,5 hod. To znamená, že motory letadel spotřebovali palivo o dvě hodiny dříve, než se předpokládalo! T u je podstata této záhady, zatímco na souši prošla jedna hodina, v bílé mlze prošly 3 hodiny! Za ty tři hodiny letadla přeskočili Floridu a ocitli se v Mexickém zálivu.
Dále to už víme, Taylor rozpoznal ostrovy nad nimiž často létal, ale nedokázal pochopit, jak se najednou objevili a proto se i po rádiovém spojení s bází rozhodl pro kurz na severozápad. I tvrzení dispečerů, že "právě přilétáte k Floridě" ho uvedli v omyl.
Na letecké základně marně čekali na návrat, uběhla 21 hodina, v tom momentě byli piloti ještě živí, chráněni na mořském dně ve vodotěsných kabinách. Podle předpokladů mohli žít tak do 24 hodin v ledové vodě. Podle rozhovorů v rádiu přistál první na moři Taylor, později se ostatní s nim chtěli spojit, ale už neodpověděl. V té době asi 2500 kilometrů od Floridy v Mount -Vernone / stát New York / za vzbudila na jakýsi buchot Joan Powers a její 18 letá dcera a rozhodla se udělat to, co nikdy nedělala, zatelefonovat muži na leteckou základnu. O druhé po půlnoci se ve Fort-Lauderdale ozvalo vyzvánění a službukonající jí odpověděl, že její manžel Edward Powers jí nemůže odpovědět, protože si plní letecké povinnosti. Joan se o manželovi dozvěděla až ráno, z mimořádného vysílání v rozhlase. Možná právě v té anomální zóně, kde skončili Taylor a Powers a všichni ostatní, skončila i pátrací Dvoumotorová hydroloď Marin Mariner, která se pustila do hledání "Mstitelé". Poslední slova jí radisty byly "silný vítr na ve výšce 1800 metrů". Celkem v ten den si "trojúhelník" vyžádal 27 obětí.
zdroj: tajomstvá.org
foto commons.wikimedia.org
