Můj a manželův život nebyl jednoduchý. Pracovali jsme jako koně, jen abychom uživili rodinu. Někdy to bylo opravdu mimořádně náročné, ale hnala nás vpřed silná touha mít se dobře. Netrpělivě jsme čekali na okamžik, kdy půjdeme do důchodu. Těšili jsme se, jak si konečně vydechneme a budeme se moci věnovat jeden druhému - aniž nám ráno o páté zvonil budík, abychom utíkali z jedné práce do druhé a večer přicházeli domů zmoženi a bez energie. Stanovili jsme si velké plány, co spolu zažijeme a kam pojedeme. Cíle nám však zkřížila nemoc. Manžel dostal několik infarktů po sobě. Nemohl dobře chodit, a tak většinu času strávil před televizí. V té době mu společnost dělaly tři pejsky, s nimiž se mazlil i rozmlouval. Postřehla jsem, že si ke zvířatům vytváří silný vztah. Dokonce jsem měla pocit, že rozumí jejich řeči.
Zdravotní stav manžela se zhoršoval. Zůstal bezmocný a vyžadoval si 24hodinovou péči. Po pár měsících zemřel.
Několik dní po pohřbu mi zazvonil telefon. Byla půlnoc. Polekala jsem se, jestli se náhodou něco nestalo mým dětem. S obavami jsem zvedla sluchátko, ale na druhém konci bylo jen ticho. Další večer se situace opakovala. Jelikož jsem si myslela, že si někdo dělá legraci, telefon jsem odpojila od sítě, odnesla do zadní pokoje a zavřela do barové skříňky. Tím se však peklo neskončilo ...
Klidně jsem si lehla do postele a usnula. Cŕŕŕŕn. Přesně o půlnoci znovu zazvonil telefon. Zmocnila se mě dilema, jak je možné, že zvoní, když není připojen k síti !? Hned na druhý den jsem zavolala do telekomunikací. Pracovnici jsem vyprávěla zvláštní příhodu a požádala ji, ať zjistí, kdo mi vyvolává. Zjištění bylo šokující. Na můj telefon nebyl zaznamenán žádný příchozí hovor. Tehdy mi to napadlo - jde o signály z "mezisvěta", ve kterém pobývá můj manžel. Zřejmě zůstal bloudit v nepoznaných dimenzích ...
Rozhodla jsem se, že udělám rituál na uklidnění jeho zmatené duše. Zapálila jsem svíčku a na pomoc přivolala i pejsky, které tak velmi miloval. Sedli si vedle mě a hleděli kamsi do neznáma. Ačkoli to zní šialane, požádala jsem je, ať pomohou duši jejich majitele najít světlo a vytoužený klid. Samozřejmě, o pomoc jsem prosila i andělskou říši.
O dva dny mi zavolal nejmladší syn. Svěřil se mi s nevšedním snem. Vidí otce, jak jde po zelené louce a za ním kráčí netradiční průvod - všechna zvířátka, které jsme kdysi chovali a které již zahynuly nebo je někdo chladnokrevně zabil. Pochopila jsem, že manžel už konečně našel vytouženou harmonii. A společnost na druhém světě mu dělají domácí mazlíčci, jejichž měl v mnoha případech mnohem raději než lidí.
foto - commons.wikimedia.org
