Když jsem měla čtyři roky, ocitla jsem se v dětském domově. Otec byl alkoholik a máma skončila na psychiatrii. Sociální pracovnice usoudili, že pro mě i mou sestru bude lepší, když se o nás postarají "domováci". Smutné však bylo, že nás nedali dohromady - já jsem se dostala do zařízení na západním Slovensku, sestru přesunuli na východ. Pochopitelně, kontakt mezi námi zanikl.
Přesto, že děti z domovů mívají těžký a komplikovaný život, protože se neumějí prosadit, já jsem už od malička věděla, že budu úspěšná. A tak se i stalo - dnes je ze mě vyhledávaná právnička. Pomáhám zejména v rodinných sporech a mojí doménou jsou procesy s týranými ženami a dětmi.
Byl pátek třináctého. Nikdy jsem na pověry o začarovaných pátku, černých kočkách či rozbitých zrcadlech nevěřila, a tak jsem i tento den prožívala v naprosté pohodě. Večer jsem si lehla do postele a snažila meditovat. Najednou jsem z kuchyně zaslechla zvláštní zvuky. Jakoby si kdosi do šálku naléval kávu a následně ji míchal lžičkou. Zřetelně jsem slyšela krouživé pohyby lžíce, která při dotyku s keramikou vydávala zvonivé zvuky. Opatrně jsem se pískování zpod peřin a bázlivě kráčela do kuchyně. Za stolem seděla postava - neznámá žena v dlouhém kabátu, popíjející čerstvou kávu. Popošla jsem blíž, hútajúc, jestli je to zdání, nebo realita. Žena se usmála. Uviděla jsem, že máme velmi podobné tváře. Gestem dala najevo, abych si k ní přisedla. "Kdo jsi?" zeptala jsem se šepotavým hlasem. Žádnou odpověď jsem však nedostala - neznámá postava se jen usmívala a míchala kávu. Pak vstala, pohladila mě po tváři a ztratila se v "nicotě". Do rána jsem už nezažmúrila ani oka.
O den na to jsem dostala telegram. Psalo se v něm, že moje sestra, kterou jsem neviděla více než třicet let, náhle zemřela. Na pohřbu jsem se dala do řeči s jejím manželem. Řekl mi, že na mě často myslela, no nenašla odvahu kontaktovat mě. Během života prý pracovala v cukrárně a byla proslulá tím, že dělá najvoňavšiu kávu ve městě. Tehdy se mi v hlavě vynořila scénka z pátku třináctého - záhadná žena, která si v kuchyni míchala kávu. A když mi švagr ukázal její fotografii, hned mi bylo všechno jasné. Moje sestra mi přišla dát "poslední sbohem". Je mi líto, že jsme se během života tak velmi odcizily ...
zdroj -foto - Yntirdah.sk
