Ano, zamilovala jsem se, konečně i já hubená s malým poprsím jsem našla toho pravého. Kluk byl hezký, veselý, vtipný, pozorný a co bylo důležité, věnoval se jen a jen moji maličkosti. A jak už to bývá, tak moje nejlepší kámoška byla ohromná krasavice se všemi tělesnými přednostmi.
Takže je pochopitelné, že jsem svou novou lásku přísně tajila. Můj drahoušek pracoval na stavbě a já se ho rozhodla překvapit, nachystala jsem si do kastrůlků jeho oblíbené jídélko a vyrazila do ulic. Samozřejmě jsem neopomněla na patřičný zevnějšek – nové šatičky, nový účes a nové brýle.
Toho dne mi ještě přišla SMS od mojí kámošky, že má nový objev – to mě nezajímalo, neb mi nic jiného nepsala, než že má nový objev.
Já se těšila na svůj objev – tři měsíce trval náš vztah. Paráda – představovala jsem si dnešní noc.
„Je v práci Ondřej?“ ptám se nějakého chlapíka na stavbě.
„Je,“ zíral na mě, jakoby ještě nikdy neviděl ženskou. To mě poněkud rozladilo, a proto jsem se ho nevrle zeptala, „no tak, kde je?“
„Tam,“ ukázal za nějakou boudu.
Tak jsem tam vyrazila.
Načančaná, dychtivá - v ruce se mi houpal hliníkový jídlonosič.
„Je ahoj,“ odskočil od nějaké holky můj milovaný.
Zírám s otevřenou pusou – konečně se i ta coura otočila.
„Je ahoj, co ty tady?“ ptá se mě moje nejlepší přítelkyně.
„Donesla jsem ti oběd,“ položila jsem ty pitomé kastroly na zem a otočila se na patě. Nemohla jsem ani jít, jak jsem byla z tohoto setkání v šoku.
Dokonce se mi zdálo, že mi začaly vrzat klouby.
„Našla jste ho?“ zeptal se mě úlisně ten pitomec.
„Ještě ne, ale jednou ho najdu a bude … co vám budu povídat,“ vzchopila jsem se a dál šla hrdě čelit nástrahám života.
Janka P.
