21.06.15
Během své léčitelské praxe jsem hovořil s několika lidmi, kteří zažili klinickou smrt. V té době ještě u nás nebyla žádná literatura od Dr.Moodyho, ani se podobné informace nesměly prezentovat ve sdělovacích prostředcích. Proto si žádná z těchto osob nemohla vytvořit nějakou představu o tom, jaké je to tam „na druhé straně.“
První příběh jsem si vyslechl od vysokého komunistického funkcionáře, kterého uprostřed pracovního dne zastihl těžký infarkt myokardu. Nevěřil v boha a o nějakém tunelu se světelnou postavou na jeho konci nikdy neslyšel. Svůj zážitek mezi životem a smrtí mi vylíčil asi takhle:
„Z ničehož nic se mi v kanceláři zatmělo před očima a ucítil jsem na prsou palčivou bolest. Asi jsem pak začal ztrácet vědomí , protože se mi zdál velice divný sen. Náhle jsem si uvědomil, že sedím ve svém služebním voze, který se řítil nedovolenou rychlostí někam do neznáma. Než jsem stačil na to upozornit řidiče, tak vůz s velmi pronikavým pískotem zastavil. Já jsem v ten okamžik více cítil nežli slyšel, že mám vystoupit. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli i se šestsettřináctkou (automobilem) uprostřed velkého dobře osvětleného sálu. Přímo přede mnou zářila naše pěticípá hvězda se srpem a kladivem. Pod tímto proletářským znakem seděl v předsednickém křesle sám soudruh Lenin. Přivítal mne se zdviženým prstem a zle mi vyčinil, že se nedostatečně věnuji stranické práci a prý dávám soudruhům velmi špatný příklad. Rázně mi vysvětlil, že ještě nenastala doba, kdy usednu v ústředním výboru KSČ. Mám se zatím vrátit na své místo a zlepšit se ve své činnosti. Pak jsem se ke svému velkému překvapení probudil v nemocničním sále. Dodnes nemohu pochopit , že jsem mněl tak velmi živý sen, který si dodnes pamatuji!“ Od té doby mněl tento soudruh jasnovidné schopnosti až do své smrti. Dokázal vidět dovnitř lidského těla.
Druhý příběh mi vyprávěla paní, která upadla do komatu při autohavárii. Její zážitek byl zabarven jinými představami, přestože též nevěřila v boha. Četla však hodně antické i jiné literatury, která ovlivnila její život. Ta mi vyprávěla zase tohle:
„Už si přesně nepamatuji kam jsme jeli a proč, ale cestovali jsme našim autem. Vím však docela přesně že jsem podřimovala na zadním sedadle a naráz mne nějaká síla vyhodila z vozu ven. Mněla jsem tenkrát pocit že vidím celým svým tělem kolem dokola bez pomoci očí. Vnímala jsem celou bytostí, že jsem někde, odkud vidím naši rozbitou škodovku a v ní celou naši rodinu včetně svého těla. To mi však bylo lhostejné, ale něco mne táhlo dál-na břeh jakési řeky.Cítila jsem že musím na tu opačnou stranu za vodou, protože je tam něco velmi příjemného, známého, že je tam můj pravý domov. U břehu byl převozník, který mi slíbil že mne vezme na druhý břeh, pokud mu zaplatím. Vzpomněla jsem si že nemám u sebe peněženku, ale že nosím na krku zavěšenou zlatou minci. Tu jsem nabídla za převoz a dostala jsem se tak na loďku a s ní i do proudu řeky. Náhle jsem však uslyšela velmi silný hlas svého syna, který mne volal, abych se vrátila. V tom okamžiku jsem ucítila silnou bolest a nad svým tělem jsem uviděla uplakaného syna, zakrváceného manžela a pána v bílém plášti. Ten mněl visačku se jménem, které začínalo MUDr. Bylo mi ihned jasné, co se asi stalo. Dnes jezdí doktoři v červených montérkách, tak bych se asi lekla, že jsem v pekle!“ Po tomto zážitku paní přehodnotila svůj hodnotový řebříček a duševní potěšení upřednostnila před hmotným majetkem. Snaží se užívat života a pomáhat potřebným.
Oba dva příběhy potvrzují to, co dávno vím ze své praxe: Běžní lidé dokáží vnímat vše i v jiných dimenzích. Tam však většinou není nic, co lze zaznamenat hmotnými smysly. Proto zapracuje naše obrazotvornost, aby mohl být tento zážitek zafixován do paměti. Ta je však zařízena na uložení pouze známých zážitků. Abstraktní fakta nám dělají problémy dodnes. Zkuste vysvětlit neškolenému dospělému člověku co je logaritmus, bistabilní multivibrátor, nebo fraktál . Co vnímá osoba, která se prvně dotkla elektrického vodiče pod napětím, a jak to popíše svému okolí, když ještě někde kde žije, není zaveden el.proud? Bude mluvit pouze v podobenstvích. Podle toho co jsem vyslechl, jsem usoudil, že každý jednotlivec zažil klinickou smrt stejným způsobem, ale popsal ji úplně jinak Z toho plyne, že skutečnost byla zabarvena obrazotvorností. Dělat nějaké šablony pro nehmotné zážitky je velmi nebezpečné! Koneckonců kdyby šlo popsat přesně to, co se tam skutečně odehrává, asi by tomu stejně nikdo nevěřil. Tak jako neuvěří skeptický člověk, kterému právě pomocí elektrod udělal lékař vyšetření na EKG, že léčitel vidí na jeho těle nějakou energii.
zdroj: tajomstvá.org
